Hradební opevnění

Královské horní město Jihlava coby významné hospodářské centrum se strategickou polohou na hranici Čech a Moravy mělo značný vojenský význam. Hradby kolem něj proto byly budovány krátce po jeho založení v první půli 13. století.

Původní tříkilometrové opevnění tvořila vnitřní hradební zeď vysoká 6 metrů, široký parkán s parkánovou zdí a příkop hluboký až 7 metrů. Hlavní hradební zeď zpevňovaly věže, v parkánovém pásu byly bašty, které zesilovaly val před příkopem. Hradby byly prolomeny pěti branami se složitým předbraním a padacími mosty.                  

V průběhu staletí s vývojem vojenské techniky byla celá pevnostní soustava neustále zdokonalována. V roce 1755 byla jihlavská pevnost zrušena, součásti opevnění rozebírány a věže se měnily na obydlí. V 1. polovině 19. století byly bourány brány, jejichž úzké průjezdy bránily rozvíjející se dopravě. Z pěti bran zůstala zachována jako jediná Brána Matky Boží.  

Dodnes zachovaný pás hradeb je rekonstruován podle barokní podoby ze 17. století, parkán je parkově upraven. Poslední zachovaný zbytek hradebního příkopu je k vidění ve Věžní ulici.